Zatímco v New Yorku si se syndromem rozbitých oken
dokázala v 80. a 90. poradit policie a vedení města, v Česku zůstává
v některých oblastech pevně zakořeněn. Není třeba chodit daleko. Během
minulých týdnů se vrátily stovky tisíc Čechů z dovolené. Cestovní
kanceláře se jim smluvně zavázaly, co všechno pro ně na místě zajistí. Jenže
sliby chyby. Zažil si to snad každý. Jiný hotel nebo horší pokoj, než byl ve
smlouvě, špína, hmyz, nefunkční klimatizace, hluk v noci, špatné jídlo,
fakultativní zájezd není v ceně a tak by se dalo pokračovat dál. Přestože řada
lidí dala za vysněnou dovolenou nemalé peníze, vrací se nikoli odpočinutá a
spokojená, ale otrávená a frustrovaná.
Spousta z nás nad tím nakonec mávne rukou. Přece nebude
sousedům přiznávat, že vyhodila 70.000 korun za all inclusive a dovolená stála
za houby. A když už se někdo odhodlá a reklamuje špatné služby? Z cestovky
mu dojde jako omluva voucher se slevou 1000 korun na zájezd v příštím
roce, jak se to stalo mému kamarádovi. To je výsměch! Jako by vám zloděj nechal
při oloupení ze soucitu aspoň trenýrky.
Cestovní kanceláře a zprostředkovatelské portály (samozřejmě
ne všechny) vymlátily už polovinu oken v ulici a odpadky sypou rovnou na
chodníky. Občas si šlehnou i nějaké reklamní graffiti přímo na zeď policejní
služebny. A slušní lidé chodí kolem, překračují odpadky, ti nejslušnější je
ještě zvednou a hodí do koše. Občas opraví vytlučený světlomet auta a nadávají jen
za zavřenými dveřmi. Situace se stala obecně tolerovanou společenskou normou.
Stejné je to ale například s kompenzacemi za zpožděné lety nebo přetáčením
tachometrů a úpravami aut v autobazarech.
S takovou situací se ale nelze smířit. Například
v sousedních státech směrem na západ od nás cestovky téměř automaticky vracejí
odškodné za zkažené dovolené, letečtí přepravci platí až 15.000 za zpožděné
lety a tachometr by si v bazaru nikdo nedovolil přetočit. Vypadá to, že
mezi našimi politiky neroste druhý Rudy Giuliani, který zametl
s kriminalitou ve výše zmiňovaném New Yorku. Takže to zůstává zase na nás,
abychom po sobě nenechali šlapat a vyzkoušeli si, že fakt žijeme v právním
státě. Naštěstí se kromě právníků můžeme nově opřít o organizace a firmy, které
nám v těchto situacích dokážou účinně pomoci.